copyright ©2011, Pedagogicko-psychologická poradna Frýdek-Místek | design by HVD

Hypoaktivita


Hypoaktivní děti jsou velmi pomalé, těžkopádné, utlumené až apatické. Bývají nemotorné, neohrabané. Nereagují pohotově na pokyny, ve škole nestíhají vypracovat zadané úkoly včas, bývají ve všem poslední. Rodiče i učitelé si stěžují, že „kam je postavíte, tam zůstanou“. Zatímco hyperaktivní děti bývají nazývány „živým stříbrem“, hypoaktivní si často vyslouží přirovnání „spící panna“ nebo „mouchy, snězte si mě“. Z tohoto důvodu také bývají většinou zcela nespravedlivě označovány jako „líné“, přestože jsou jenom pomalé. Protože nestihnou vše vypracovat včas, zvýšeně chybují a bývají označovány jako neschopné se cokoli naučit, případně i „hloupé“. Přitom inteligence přímo nesouvisí s rychlostí, existuje spousta pomalých, pečlivých a přitom vysoce inteligentních lidí, kteří jsou v životě úspěšní v pracovních oborech, jež tyto vlastnosti přímo vyžadují. Bohužel ae ale i v současné době setkáváme s tím, že hyperaktivita bývá vnímána jako synonymum pro zlobení a hypoaktivita jako synonymum pro nedostatek nadání. Přičemž ani jedno ani druhé nemusí se zlobením či sníženým nadáním vůbec souviset.
Hypoaktivní děti bývají také často zvýšeně unavitelné, na únavu většinou reagují ještě prohloubeným útlumem, apatií, někdy ale také reagují podrážděně. Obtížněji se aktivizují, často je třeba zvýšené a cíleně zaměřené motivace, aby podaly žádoucí výkon a začaly reagovat adekvátněji. Je ale třeba mít na mysli, že pro ně charakteristické pomalé osobnostní a pracovní tempo je vrozené a nelze je uměle urychlovat, protože při vyvíjení tlaku na rychlost dítě znejistí, často se dotaví i panické reakce a dítěti hrozí neurotizace.

Čerpáno z literatury: Jucovičová, D., Žáčková, H. Neklidné a nesoustředěné dítě ve škole a v rodině. Praha: Grada, 2010.